Projektantka jezírek a kořenových čistíren, architektka a máma původem ze Strakonic. Absolventka fakulty architektury ČVUT(ateliéru Kohout&Tichý), spolu s manželem projektují pod značkou VIDA architekti.
Narodila jsem se 1. 10. 1980 ve Strakonicích, kde s radostí pracuji stále. Od první třídy jsem navštěvovala Základní uměleckou školu pod vedením paní Jarmily Lískovcové, která nás učila lehkosti a rozletu. Od roku 1995 do roku 1999 jsem studovala Střední soukromou výtvarnou školu v Písku, obor Propagační výtvarnictví, kde mou kresbu krotil zejména pan profesor František Doubek, tam mě učili hlavně zjednodušení a stylizace. V této době jsem podnikla úžasné studijní cesty do Itálie, tu jsme projeli od severu až po Neapol. O rok později jsme navštívili Paříž, bydleli jsme kousek od Montmartru, navštívili Louvre a Museum d´Orsay. Tam jsem viděla skutečné velikány umění a toužila jejich dílo poznat blíže. Od roku 2000 jsem tedy začala studium na Západočeské univerzitě v Plzni, obor – Manažerství výtvarné kultury, kde jsem se učila dějinám umění a kultury a zákonitostem trhu s uměním. Po studiích v roce 2004 jsem začala pracovat v Muzeu středního Pootaví ve Strakonicích jako grafik a výtvarník, podílela jsem na realizaci výstav s paní Janou Šilhanovou, kurátorkou muzea. Díky ní jsem poznala kulturní prostření našeho regionu a seznámila se s řadou významných osobností. Což ovlivnilo nejen můj profesní náhled, ale promítlo se to i do mé tvorby.
V roce 2015 jsem si konečně otevřela vlastní ateliér- El čeko, kde můžu dělat, co mě baví nejvíc.
Pro malbu nejčastěji používám olejové a akrylové barvy. Zajímají mě především portréty a jejich barevné ladění. Někdy se inspiruji pro volnou tvorbu motivy z přírody, zvláště z jižních Čech, které jsou pro mě velkým zdrojem klidu a inspirace.
Příběh Maringotky snů začal studiem scénografie na DAMU a přetvořil se v příběh o stavění jedinečných maringotek,ty jsou pro ní symbol svobody a kreativity, mají fascinující historii, kterou se snaží odrážet v jejich moderním pojetí. Tyto kouzelné domky na kolech, kdysi domovem kočovných loutkářů a cestovatelů, dnes spojují historické kouzlo se současným designem. A vyrábí se ve Strakonicích.
„Vystudovala pozemní stavby a architekturu na stavební fakultě ČVUT a první roky pracovala v projekční kanceláři, kde si prošla snad vším od studie, přes projektování až po realizaci.
Během té doby také získala autorizaci – autorizovaný inženýr pro pozemní stavby. Postupně ale zjistila, že ji více než stavební výkresy fascinuje interiérový design.
Poslední roky se tak věnuje výhradně návrhům interiérů – především bytů, rodinných domů a malých provozoven.
Díky online spolupráci vznikají její realizace nejen v Čechách, ale i v zahraničí.
Ve své práci se snaží maximálně vyhovět potřebám a přáním klientů a vytvářet interiéry, které jsou harmonické, útulné a osobité.“
Pavla se živí malováním po zdech. Kromě klasického písmomalířství dělá autorské malby do jakéhokoliv prostoru, s jakýmkoli motivem a v jakékoliv velikosti. Cestuje, dělá akce pro děti a vlastníma rukama rekonstruuje dům na vesnici. Víte, za jak dlouho se dá stihnout třicetimetrový obraz nebo jaký je český patent na restaurování fresek…?
Rodačka z Horažďovic, pedagožka a snílek s botama z toulavého telete. Jedním slovem: „síťař“. Propojuje lidi, zkušenosti i myšlenky napříč republikou i světem. Pohybuje se mezi školami, komunitami a krajinou – s nápady v hlavě, zkušenostmi v batohu a velkým respektem k lidem, kteří jsou ochotní zkoušet to jinak. Tvoří prostor, kde má opravdovost šanci vyrůst – pro děti, učitele i celou společnost.
První vzpomínky na pokusy o výchovně-vzdělávací vliv se datují kolem věku 13, kdy propadla lásce ke hře, skrze kterou se lze nevědomě učit mnohé. I přes slova, že učitelkou být nemůže (nezpívá a nemaluje), se jí stala. Šlape si svou vlastní cestu v podpoře učitelů s vidinou šťastných dětí, které baví škola, učení i život – a z nichž vyrůstají spokojení dospěláci, kteří dokážou tvořit z radosti a lásky svět, ve kterém se žije dobře a udržitelně.
Možná ji znáte z horažďovické galerie Califia, DDM, z dob, kdy malovala lavičky, zkoušela vytvořit vodní galerii na Otavě, z komunitního centra v Blatné či z pedagogického světa – vydává Pedagogický diář, lektoruje, vede týmy, pomáhá tvořit koncepční systémové změny, supluje po celé ČR a je i srdcem a tváří Inovativní sborovny.
Ráda hledá řešení tam, kde zatím nejsou, cestuje do zapadlých koutů světa a sní o tom, že se naučí plachtit a obepluje zeměkouli – pokud nezjistí, že má mořskou nemoc.
Její témata: pedagogika – komunita – inovace – udržitelnost – svoboda.
Romana Pekárková je rodačka z Písku, která vystudovala místní filmovou školu a momentálně pracuje v oboru jako filmová produkční. Stojí za filmy Krajina ve stínu, Sucho, Konec světa, Holka od vedle, Na Plech, nebo třeba Dovolená v Českém ráji.
Eva je rodačka ze Strakonic, která po absolvování strakonického gymnázia odešla do Prahy studovat divadelní vědu. Brzy ji to ale odválo do světa filmu a televize, kde působí doteď. Nyní je výkonná producentka a spolupracuje s TV Nova na projektech pro VOD platformu Oneplay.
Volnočasová produkční a koordinátorka kulturních akcí skupiny Jsme Strakonice, stojí za projekty jako například Pecha Kucha Night, Artwall Strakonice, Divadlo v parku, Slovoslet a mnoho dalších. Jinak taky středoškolská učitelka a máma milující tanec, hudbu, výtvarné umění a milou společnost, zajímá se o veřejný prostor a spolu s dalšími dobrovolníky ze spolku Sunshine Cabaret buduje a oživuje část budovy Na Ostrově 1415 v bývalém Fezku s názvem PROSTOR I4I5. Sama neví, co vám dneska poví, ale minimálně vás pozve na plánované akce.
Začalo to koupí jedné velké knihy o zahradách už na základní škole. Od té doby je krajinářská architektura jejím životním posláním.
V oboru se uchytila už během studia na vysoké škole, kde v několika krajinářských ateliérech pracovala jako projektant. Od ukončení studia pracuje na volné noze. V prvních letech spoluzaložila menší ateliér, ve kterém několik let působila, současně pracovala pod vedením autorizovaných architektů. Dnes funguje samostatně pod svou značkou.
Její práce zabírá komplexně krajinářskou architekturu v celém spektru, od posudků zeleně a krajinného rázu, přes projekci soukromých zahrad i veřejných prostranství až po velké krajinářské celky, obytné soubory a ozeleňování dopravních staveb.
Zkušenosti získává každý den, na průzkumech v krajině, na stavbách, v každé mezioborové spolupráci. Přes den na nohou vystřídá lodičky, pohorky i holinky.
Pochází ze Strakonic a v současnosti žije v Praze, realizuje zakázky napříč celou Českou republikou.
Influencerka, novinářka, vizuální a taneční performerka, lektorka workshopů koláží.
Natáčení tanečních videí či knižních tipů na Instagram (počet sledujících více než 35 tisíc, počet zhlédnutí šiškového videa 9,5 milionu, virální ve světě).
Je autorkou uměleckých projektů 10 květin pro šlechtické rody Thun a de Suys, Tanec a píseň pro sochu a zakladatelkou Dyndyho kroužku severské literatury. Její velkou zálibou jsou hudba (Hudební tipy Divoušky), móda a design.
Výstavy koláží, obrazů, fotografi í a dalších artefaktů na počest šlechtického rodu Thun probíhají pod značkou Mythighoul, který vynikl souzněním bájného jednorožce a obávaného vlkodlaka. Jedná se o geneticky blíže nespecifikovaný druh, o elementála dobra a zla
Po absolvování strakonického Gymnázia si tak trochu omylem vybrala jako další studijní cíl Fakultu architektury na ČVUT obor architektura a urbanismus, aniž by do té doby měla tušení, co přesně dělá architekt. Vleklé studium zakončila diplomovou prací, ve které se věnovala okolí kostela sv. Markéty a chtěla být architektem – urbanistou. Shodou náhod však krátce po škole začala spolupracovat s firmou, kde navrhuje interiéry a kde působí dones. Má ráda přírodu, architekturu, koně, jihočeskou krajinu a staré odrůdy jabloní. Tyto záliby se nečekaně spojili v posledních letech, kdy se jako zastupitel malé jihočeské vesnice může aktivně podílet na tvorbě veřejného prostoru, zejména obnově zaniklých cest, a to od myšlenky až po vlastnoruční realizaci.
Strakonická rodačka a absolventka strakonického gymnázia. Studium architektury vybrala tak trochu omylem, vystudovala s vypětím všech sil, a nakonec se chtěla věnovat územnímu plánování. Shodou okolností však navrhuje interiéry. Má ráda přírodu, architekturu, koně, jihočeskou krajinu a staré odrůdy jabloní. Tyto záliby se nečekaně spojili v posledních letech, kdy se jako zastupitel Nebřehovic může aktivně podílet na tvorbě veřejného prostoru, zejména obnově zaniklých cest, a to často od myšlenky až po vlastnoruční realizaci.